Jiří Trnka, první láska a ateliér Zdenky Braunerové

Věděli jste, že Jiří Trnka na sklonku svého života zakoupil ateliér slavné české malířky Zdenky Braunerové? V malebných Roztokách u Prahy dodnes stojí půvabný domek s velkým malířským oknem, za jehož zdmi se skrývá pozoruhodný kus české výtvarné historie. A také jeden téměř zapomenutý příběh první lásky.

Na první pohled by se mohlo zdát, že jde jen o další ze zajímavých míst spojených s českými umělci. Historie tohoto domku je však neobyčejná. Nejprve byl vysněným útočištěm jedné z nejvýznamnějších českých malířek. O desítky let později si jej vybral další velký výtvarník, tentokrát Jiří Trnka.

A nebyla to tak docela náhoda. K Roztokám ho totiž poutala vzpomínka, která sahala až do jeho studentských let.

Ateliér Zdenky Braunerové v Roztokách u Prahy. V roce 1969 jej zakoupil Jiří Trnka s úmyslem vytvořit si zde vlastní pracovní zázemí.
Foto: Středočeské muzeum v Roztokách.

Domek, který si malířka sama vysnila

Příběh začíná v roce 1903, kdy si Zdenka Braunerová nechala v blízkosti rodinného Braunerova mlýna vybudovat vlastní ateliér. Stavbu si sama navrhla, inspirována mimo jiné anglickými venkovskými domy. Dokončena byla v roce 1904. Vzniklo neobyčejné místo. Ateliér měl prostornou malířskou dílnu s velkým oknem, útulný salon i místnost v podkroví určenou k odpočinku.

Nebyl to však jen prostor pro práci. Stal se také místem setkávání výtvarníků, spisovatelů a dalších významných osobností tehdejšího kulturního života.

Braunerová byla všestrannou umělkyní. Vedle malby se věnovala grafice, knižní tvorbě, návrhům skla i dekorativnímu umění. Roztocký ateliér odrážel její osobnost, záliby i mimořádný cit pro krásné věci.

Zdenka Braunerová ve svém roztockém ateliéru. Prostor si navrhla podle vlastních představ a vytvořila zde osobité umělecké zázemí.

Po smrti Zdenky Braunerové začal ateliér chátrat

Zdenka Braunerová zemřela v roce 1934. Její ateliér postupně vystřídal několik majitelů a přestal sloužit svému původnímu účelu. Budova, která kdysi bývala živým centrem umělecké tvorby, pozvolna ztrácela svůj původní charakter. V průběhu 20. století prošla také nevhodnými stavebními úpravami. A právě v tomto období se do jejího příběhu nečekaně zapsal Jiří Trnka.

Jiří Trnka, studentská láska a ateliér v Roztokách

Roku 1969 zakoupil bývalý ateliér Zdenky Braunerové Jiří Trnka, známý český malíř, ilustrátor, sochař a tvůrce loutkových filmů.

Co ho přivedlo právě sem? Odpověď na tuto otázku se v naší rodině předává jako milá vzpomínka z Trnkova života.

Už jako mladý student totiž Jiří Trnka do Roztok pěšky docházel za svou první láskou. Tehdy samozřejmě nemohl tušit, že se s tímto místem jeho osud ještě jednou spojí. Uplynula dlouhá léta. Z mladého studenta se stal uznávaný umělec, jehož ilustrace a filmy získaly obdiv doma i ve světě. A pak přišlo náhodné setkání s dívkou, za kterou kdysi do Roztok chodíval. Právě ona ho upozornila, že je bývalý ateliér Zdenky Braunerové na prodej. Byla to pozoruhodná shoda okolností. Místo spojené se vzpomínkami na mládí a první lásku se po tolika letech znovu objevilo v jeho životě, tentokrát jako příležitost vytvořit si vlastní umělecké zázemí.

Trnka ateliér zakoupil a společně se svým synem Jiřím, vystudovaným architektem, začal budovu rekonstruovat. Historický domek, který už dávno nesloužil svému původnímu účelu, tak dostal naději na nový život. Pro výtvarníka, který se vedle ilustrací a filmové tvorby věnoval také malbě a sochařství, mohl být takový prostor ideálním místem pro další práci.

Osud však rozhodl jinak. Jiří Trnka zemřel 30. prosince 1969 ve věku pouhých 57 let. Na uskutečnění svých plánů už neměl čas.

Jiří Trnka při práci s filmovými loutkami. Vedle loutkového filmu se věnoval také ilustraci, malbě a sochařství.

Příběh pokračoval i po Trnkově smrti

Zajímavá je také další historie budovy.

Po Trnkově smrti ateliér zdědila jeho dcera z prvního manželství, výtvarnice Helena Trösterová-Trnková. V roce 1974 jej prodala Středočeskému muzeu v Roztokách.

Spojení Trnkovy rodiny s tímto místem tak neskončilo bezprostředně po jeho smrti.

Po převzetí muzeem budova sloužila mimo jiné jako kancelářské a provozní prostory. Na své úplné obnovení si však musela ještě několik desetiletí počkat.

Ateliér, který dostal druhou šanci

Velkou ránu zasadila historickému objektu ničivá povodeň v roce 2002, kdy voda zaplavila budovu téměř až po střechu. Následovala rozsáhlá obnova v letech 2003–2005, během níž se podařilo vrátit ateliéru podobu připomínající dobu jeho původní majitelky. Restaurátoři vycházeli z historických fotografií a dochovaných dokladů. Obnovovaly se dveře, okenice, trámové stropy i další charakteristické součásti stavby. Interiér byl znovu vybaven historickým nábytkem, osobními předměty a uměleckými díly.

Dnes je ateliér součástí Středočeského muzea v Roztokách u Prahy. Návštěvníci si mohou prohlédnout prostředí připomínající dobu, v níž Zdenka Braunerová tvořila, i její výtvarná díla.

Obnovený interiér ateliéru Zdenky Braunerové dnes návštěvníkům přibližuje atmosféru jejího uměleckého světa.

Dvě osobnosti, jeden umělecký prostor

Zdenku Braunerovou a Jiřího Trnku spojovala nejen tato historická budova, ale také láska k výtvarnému umění a knižní tvorbě. Každý z nich žil v jiné době, tvořil jiným způsobem a zanechal po sobě nezaměnitelné dílo. Přesto se jejich životní příběhy v jednom malém domku v Roztokách nečekaně setkaly. Zdenka Braunerová v něm prožila mnoho tvůrčích let. Jiří Trnka si zde chtěl otevřít novou kapitolu svého života, kterou už bohužel nestihl napsat.

Dnes ateliér znovu ožívá díky péči Středočeského muzea a připomíná nejen svou původní majitelku, ale také tuto méně známou kapitolu Trnkova života.

Někdy se totiž ty nejzajímavější příběhy umělců neukrývají jen v obrazech a knihách, ale také v místech, kam je kdysi přivedla náhoda. Nebo první láska.


Zdroje: L. H. Augustin – Jiří Trnka (Academia, 2002); Středočeské muzeum v Roztokách; Historie města Roztoky; D. Javorčeková – Buštěhradský zpravodaj (2005); Odraz, měsíčník Roztok a Žalova (2017). Vzpomínka na první studentskou lásku Jiřího Trnky pochází z rodinného vyprávění.