Co je vlastně umělá inteligence?

Ve zkratce jde o technologii, která vychází a učí se z obrovského množství dat a snaží se napodobit některé lidské schopnosti. Umí vyhledávat informace, psát texty, překládat, vytvářet hudbu nebo generovat obrázky.

Právě obrázky jsou dnes jedním z největších témat. AI dokáže vytvořit romantickou krajinu, pohádkovou ilustraci i takzvaně „dokonalou“ fotografii, která ovšem nikdy nebyla skutečná.

Umělá inteligence se dnes pomalu zabydluje skoro všude kolem nás. Setkáváme se s ní při komunikaci s úřady, v reklamě, na e-shopech, na sociálních sítích i při běžném hledání informací. Stačí chvilka a dokáže vytvořit text, obrázek nebo třeba fotografii, která na první pohled působí zcela opravdově, často ale prapodivně až děsivě skutečně.

Ještě před pár lety jsme podobné věci našli jen ve sci-fi příbězích a dnes jsou součástí běžného života. Vývoj jde neuvěřitelně rychle dopředu. Možná rychleji, než to naše lidská mysl stíhá vstřebávat.

Na jednu stranu je AI fascinující. Dokáže analyzovat data během pár vteřin, pomáhá lékařům, vědcům i firmám a v mnoha oborech může být opravdu užitečná. Asi málokdo by dnes chtěl posílat důležité výpočty poštovním holubem a tvářit se, že technologie nemá smysl.

Ale na stranu druhou jí chybí to, co dělá člověka dělá člověkem. Nenajdeme u ní emoce, skutečné lidské pochopení, lidskou chybu, ale také jedinečnou originalitu. AI nemá duši a nemá ani vlastní rozum. Je to jen nepřeberné množství jedniček a nul, které nám nikdy nevynadá za špatně ustlanou postel, ale ani nám nepochválí výborně uvařený oběd.

A co AI a umění?

Když ji zadáme vytvořit umělecké dílo, tak i přes veškeré vstupy a informace, vznikne pouze napodobenina vzniklá výpočtem. Vytvořené obrázky vyhlížejí sice rádoby dokonale, jsou jasné čisté, na první pohled bezchybné, ale úplně bezduché.

AI nemá talent, nemá vlastní vůli rozhodnout, zda tah štětcem povede zleva doprava nebo ze shora dolů. Dokáže jen analyzovat data a napodobit něco, co původně vytvořil člověk. AI není umělec, je to jen nástroj.

Výtvorům chybí, lidská ruka i mozek a dozajista autorova duše.

Jak poznat AI obrázky?

To je dnes čím dál těžší.

Umělá inteligence se neustále zlepšuje a některé obrázky už na první pohled téměř nerozeznáme od skutečné fotografie nebo ilustrace. Je to ale pouze kompilace již někde vytvořeného. Přesto často existují drobnosti, které nás podvědomě zarazí.

Když pomineme fakt, že AI stále dělá chyby a vyplivne nám štěňátko vnášející se nad zemí, modelku se šesti prsty a nebo se rozhodne tvrdit, že Hrubínovu knihu Říkejte si pohádky napsal Vítězslav Nezval.

Obrázky vytvořené AI bývají příliš uhlazené, světlo je nepřirozeně jednolitě rozprostřené, barvy někdy působí plastově a celý výtvor působí jednotvárně. AI nezná tajemství kompozice, světla a stínu, hloubku či ostrost, ale hlavně – nepotřebuje nám nic sdělit. Nechce nám přiblížit svou myšlenku, své pocity a svou náladu nebo atmosféru viděného.

I technicky chybí jemná textura papíru či plátna, stopa štětce, nezaměnitelný dotek lidské ruky.

Snad právě proto nás stále tolik přitahují skutečné ilustrace, obrazy nebo fotografie. Nevidíme jen zobrazení, ale cítíme v nich člověka stvořitele.

Když se podíváte na originální ilustraci Jiřího Trnky, nevnímáte jen samotný obrázek. Je v něm atmosféra doby, rukopis autora, emoce i jemná nepravidelnost, kterou žádný algoritmus nikdy nenapodobí.

A právě možná proto nás originály stále oslovují i v době, kdy technologie dokáže vytvořit téměř cokoli.

AI nebo realita?

Na tuhle otázku asi neexistuje úplně správná odpověď.

Umělá inteligence může být užitečný pomocník a v mnoha směrech nám práci výrazně usnadní. Přesto si myslíme, že některé věci zůstávají nenahraditelné, alespoň do doby, než začne myslet a cítit a také pochybovat. Pak už to ale bude skutečný člověk.